Olbrachtova Koločava

Olbrachtova Koločava

Ukrajinskou vesničku Koločava ležící v horách na Zakarpatí proslavil především spisovatel Ivan Olbracht, který je znám jako autor románu o místním rodákovi Nikolovi Šuhaji loupežníkovi. Z velké části se tak díky němu stala Koločava jakousi Mekkou českých turistů.

Koločava, jejíž historie sahá až do roku 1463, je poměrně velká podhorská obec sevřená mezi hřebeny Poloniny Piškoňa a Poloniny Krásna v blízkosti městečka Mižhirja (Mežhorje). Nachází se na západní Ukrajině, v oblasti bývalé Podkarpatské Rusi, jež byla po první světové válce součástí Československé republiky. V letech 1919 až 1939 tudy vedla československo-polská hranice. Tento kraj žil po dlouhou dobu v zapomnění, teprve počátkem 90. let sem začali jezdit dobrodruzi a začaly se sem podnikat první organizované zájezdy. Zdejší obyvatelé si již zvykli na každoroční letní český turistický boom, ale zatím z něj nedokážou příliš těžit. Koločava se rozkládá na levém břehu řeky Terebly a v údolích potoků Koločavka, Hirsovec a Suchar.

Foto: hospoda Četnická stanice

Ivan Olbracht v Koločavě v době první Československé republiky řadu let pobýval a učil na místní škole. Dramatickým příběh o válečném zběhovi Nikolovi, který "bohatým bral a chudým dával", a jehož srdce patřilo krásné Eržice, vznikl ve 30. letech 20. století. Toto dílo patří k uměleckým vrcholům moderní české prózy. Román popisuje sílu lásky, mstu za příkoří a pronásledování a také zradu a následnou smrt. Spisovatel má před místní školou pomník s bustou a ve škole je mu věnováno muzeum. Jestliže se tedy chcete ponořit do atmosféry zbojnického života, neváhejte ho navštívit. První muzeum zde sice bylo již v 80. letech 20. století, ale bylo plné komunistické propagandy, muselo se tedy předělat. Dnes se v malé místnůstce nachází podomácku sestavená výstava, která je odkazem Olbrachta i jeho hrdiny Šuhaje. V muzeu jsou vystaveny dobové fotografie i československé dokumenty z Podkarpatské Rusi.

Foto: parní lokomotiva GR 6-286

Nikola je pohřben v dolním rohu koločavského hřbitova, bez náhrobku a bez rakve, zatímco jeho milá Eržika odpočívá v horní části hřbitova. Legenda však žije dál v Koločavských lesích. Zdejší hřbitov má podobu zarostlé louky, kde sem tam ze země trčí kříž ověnčený umělými kytkami, sem tam se vyskytne i náhrobek nebo fotka. Každého ovšem zaujme obrácený plechový kýbl, který je doplňkem každého hrobu. Pozůstalí dávají do těchto děravých kýblů svíčky, aby je uchránili před větrem. Místní starousedlíci tvrdí, že Nikola tady ve skutečnosti žádný hrob nemá, že ten, který je všem ukazován, je jen atrakcí pro turisty. O Nikolovi mluví jako o obyčejném zbojníkovi, a nikdo údajně neví, kde byl vlastně ve skutečnosti pochován. Záleží tedy jen na vás, čemu budete věřit.

Foto: skanzen Stare Selo

Kromě Olbrachtova muzea nabízí Koločava ještě možnost prohlídky české školy, sovětské školy a poměrně nedávno dokončeného skanzenu lidové architektury pod názvem Stare selo. V něm si můžete prohlédnout, jak vypadala vesnice na přelomu 18. a 19. století. Stojí zde obyčejné chalupy místních obyvatel, ale také škola, židovská pivnice, kovárna či truhlárna. Výhodou tohoto skanzenu je, že si vše můžete doslova osahat. Nejsou to jen expozice na koukání, oddělené od návštěvníka páskou, za kterou je vstup zakázán. Vyzkoušet si zde můžete práci na starém soustruhu, posadit se do školní lavice, osahat kožešiny nebo na dobové pile zkusit nařezat kmen stromu. Projekt je financován jedním z poslanců ukrajinského parlamentu, který je zároveň koločavským rodákem. Cílem výstavby je přitáhnout do obce co nejvíce turistů.

Foto: hrob Nikoly Šuhaje

Foto: koločavský hřbitov

Součástí skanzenu je od roku 2009 také první část muzejní lesní železnice s úzkokolejnou tratí. V Zakarpatské oblasti se jedná o jedinou expozici kdysi téměř všudypřítomných lesních drah. Ještě deset let po likvidaci usťčorňanské lesní dráhy se podařilo shromáždit zajímavé exponáty. Hlavním lákadlem je v současné době parní lokomotiva GR 6-286 pocházející z Boržavské úzkokolejky. Nechybí zde také motorové vozy, drezíny z 50. let, návěstidla a také mnoho exponátů týkajících se provozu a signalizace.

Foto: předměty vystavené v parní lokomotivě

Za návštěvu stojí i dřevěný řeckokatolický kostel sv. Ducha, u kterého jsou poměrně dobře zachovalé hroby četníků zastřelených v roce 1921 právě Nikolou Šuhajem. Za komunismu sloužil kostel jako muzeum ateismu, dnes je architektonickou památkou. Pokud si ovšem představujete Koločavu jako malebnou vesničku, jako vystřiženou z Olbrachtova románu, jste na omylu. Je třeba si domyslet pár rozbořených socialistických budov, děravou silnici a všudypřítomné odpadky. Dala by se popsat jako chudá bezvýznamná vesnička, jakých jsou na Zakarpatí desítky a na Ukrajině stovky. Vesnicí prochází jediná asfaltová silnice lemovaná dřevěnými i zděnými domky. V ulicích se potulují krávy, koně a všemožná další domácí zvířata. Zkrátka vypadá to, jako by se zde zastavil čas tak před sto lety.

Foto: skanzen Stare Selo - ve škole

České turisty v Koločavě jistě také potěší „česká hospoda“ s názvem Četnická stanice, kde je jim kromě stravování nabídnuta také možnost ubytování. Její nápis psaný latinkou nelze mezi ostatními azbukou psanými nápisy přehlédnout.  Jak je z názvu patrné, jde o bývalou četnickou stanici, která byla opravena a dnes slouží jako hospoda a ubytovna. Četnická stanice nabízí skvělé pivo a samozřejmě také řadu místních specialit.  Hospoda má dokonce svou vlastní turistickou známku.

Foto: nad Koločavou

Ceny vás zde příjemně překvapí, stejně tak jako česky mluvící majitelka, příjemná Natálie Tumarec, kterou v Koločavě zná naprosto každý. Nejenže je laskavou hostitelkou, ale zároveň také znalou průvodkyní koločavské historie. Její otec byl po příchodu Rudé armády v roce 1944 odsouzen na 25 let vězení, jako ukrajinský nacionalista a nepřítel sovětského lidu. Devět let dokonce strávil v gulagu na Sibiři. Natálii proto zdejší historie velmi zajímá a je rovněž průvodkyní Olbrachtova muzea. Sama hledá nové dokumenty, nedávno v policejním archívu v České republice dokonce získala fotografii Nikoly Šuhaje a jeho bratra, zabitých českými četníky.

Foto: uvnitř Četnické stanice

I když toho Koločava kromě svých muzeí, kostela a Četnické stanice příliš nenabízí, je nejnavštěvovanější obcí Zakarpatské oblasti. Vyhledávána je nejen pro svou minulost, ale také proto, že je skvělým výchozím bodem k velké řadě túr a hřebenových přechodů. V jejím okolí se v posledních letech objevila řada značených turistických cest. Není to odtud daleko na Poloninu Krásna, Piskoňa nebo Boržava, k Siněvirskému jezeru a do řady dalších míst. Za vesnicí se nachází rozbouraný železobetonový bunkr linie Arpád. Jde o jeden z mnoha bunkrů, které v okolí Koločavy od roku 1943 budovali Maďaři. V údolí se nachází celkem pět těchto pozůstatků války.

- jap -

Článek byl zobrazen 14 603 krát.